slavojmoravany.com

Další ročník okresního fotbalového přeboru v sobotu odstartoval. Vstup do sezony se nepovedl Vnorovům, které v domácím prostředí prohrály s Moravany 0:2. Obě branky hostů vstřelil Ludvík Pintera, který proměnil správně nařízené pokutové kopy. Agro před vlastními diváky zklamalo, kromě rány do břevna si žádnou stoprocentní příležitost proti dobře bránícímu nevypracovalo.

Moravanům se sázka na poctivou defenzivu vyplatila. Celek z Kyjovska postavil před vlastní brankou Velkou čínskou zeď. Zkušená obranná čtveřice, jejíž věkový součet byl 143 let, odolala v tropickém vedru stejně jako starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou všem vnorovským nájezdům. Za bojovnost a chytrost si hosté tři body zasloužili.

„Podali jsme zodpovědný výkon. Hráli jsme pozorně v obraně a na rychlé brejky. Dojeli jsme si pro bod, ale nakonec si domů vezeme tři. Což nás těší, protože ve Vnorovech mnoho týmů nevyhraje,“ radoval se z prvního letošního vítězství kouč Moravan Jaroslav Kalinec.

Ten po zápase ocenil výkon všech svěřenců. „Kluci zaslouží absolutorium,“ řekl Kalinec. „Domácí museli hrál ve druhém poločase do plných, což v tom vedru nebylo jednoduché. V útoku hrál výborně Otáhal, který uhrál spoustu míču a svým pohybem zaměstnával domácí obranu. Obranu držel Roman Udržal. Posbíral všechny hlavy. S Bařinou se navíc dobře doplňovali.,“ doplnil bývalý gólman Kyjova a Veselí nad Moravou.

Hostům příliš nevadila ani absence kvarteta Petr Zbořil, Kalinec, Vlachovský a Měsíček. Kuriózní zranění si v sobotu dopoledne přivodil obránce Kalinec. Syn trenéra Slavoje se zranil při jízdě na motorce, když mu nohu poranil výfuk. „To se může stát jenom u nás,“ kroutil hlavou šéf moravanského klubu Albín Ondříšek.

Domácím zase v úvodním zápase sezony scházeli Janoušek, Mánek, Tomeček a Knotek. Vnorovy vstoupily do utkání lépe, ale z úvodního tlaku si nic mimořádného nevytvořily.

Hosté hrozili po celý zápas z rychlých brejků. Po jednom protiútoku slabě střílel aktivní Otáhal. Moravany se dokázaly poprvé prosadit ve 22. minutě, kdy penaltu nařízenou za zbytečný faul na Tychtla proměnil Pintera.

Domácí se ani ve druhé půli nepučili. Krátce po změně stran fauloval Roman Hlůšek rychlého Otáhala a sudí Rotter bez váhání ukázal na bílý puntík. Míč si znovu postavil Pintera, který s přehledem překonal bezmocného Maradu i podruhé. „Při té první penaltě jsem byl více nervózní, protože jsem pokutový kop dlouho nekopal,“ usmíval se hrdina duelu, který šel kopat místotradiční exekutora Petra Zbořila. „Jelikož je Peťa zraněný a nikdo další nechtěl jít, vzal jsem to na sebe. Ve Věteřově jsem je totiž pravidelně zahrával,“ pravil.

Vnorovy se snažily ve zbytku utkání zápas zdramatizovat, ale proti organizované obraně se neprosadily. Nejblíže ke gólu měl Studnička. Jeho ránu vytěsnil hostující brankář Strmiska konečky prstů na břevno. Horní konstrukce branky pomohla Slavoji i při centru Motyčky.

Více toho Vnorovští směrem dopředu nepředvedli. A tak po zásluze přenechali všechny body soupeři. „Poslední vzájemný zápas nám vůbec nevyšel, proto jsme nečekali, že bychom tady mohli vyhrát. Jsme moc rádi za tři body,“ řekl Pintera.

Domácí byli po utkání zklamaní. Po výborné přípravě si věřili, start do sezony jim však vůbec nevyšel. „Příprava nám sice vyšla, ale nijak jsme ji nepřeceňovali. Každý ale musel vidět, že vítězství k nám samo nepřijde. Moravany na nás byly připravené. Poučily se z jarního zápasu, takticky hrály velmi dobře. Do zakončení jsme se vůbec nedostali,“ uvedl asistent domácího trenéra Marek Janoušek.

Ten litoval hlavně hrubých chyb v obraně a zbytečných penaltových zákroků. „V prvním poločase jsme si vypracovali několik pološancí, gól jsme bohužel nedali. Po změně stran jsme chtěli soupeře dostat pod tlak. To se nám bohužel nepovedlo. Naše platonická převaha přišla vniveč,“ dodal Janoušek.

Zdroj: www.denik.cz

Milan Pacanda, Karel Jarůšek, Pavel Šustr, Pavel Kobylka, Josef Mazura, Lambert Šmíd a mnoho dalších bývalých hráčů Zbrojovky se představilo v Moravanech, kde tamní účastník okresního přeboru slavil výročí šedesáti let od založení fotbalového oddílu. Domácí Slavoj nakonec prohrál v přátelském zápase s bývalými hráči Brna 3:4.

Celek z Kyjovska si duel proti legendám brněnského klubu užil. I když hosté byli po většinu utkání lepší, první poločas vyhrály Moravany. „Soupeř byl velmi dobrý. Sice měl narozdíl od nás v týmu starší hráče, technicky byli všichni skvěle vybavení. Někdy jsme mezi nimi pouze běhali. Divákům se ale musel zápas líbit. Ostudu jsme rozhodně neudělali,“ uvedl hráč prvního mužstva Slavoje Petr Vlachovský.

Ten si se svými spoluhráči proti bývalým hráčům Zbrojovky pořádně zaběhal. „Čekali jsme, že přijedou se staršími hráči,“ řekl Miroslav Zbořil. Slavoj přesto držel s výběrem trenéra Karla Jarůška po celé utkání krok.

Hosty sice poslal do vedení Milan Pacanda, ale domácí rychle vyrovnali. Na trefu bývalého forvarda Sparty a Znojma odpověděl Ludvík Pintera, který se trefil po centru Vlachovského. Ten dokonal po samostatném úniku obrat.

Zbrojovka dokázala gólově odpovědět, ale remízový stav v Moravanech dlouho nevydržel. Těsně před pauzou vrátil vedení na stranu Slavoje Petr Zbořil. Domácí středopolař proměnil penaltu nařízenou za ruku jednoho z brněnských hráčů.

Ve druhém poločase už na trávníku kralovali bývalí hráči Zbrojovky. Rozhodující gól zajímavého zápasu vstřelil Cihlář.

Vítězství se nedočkali ani staří páni Moravan, kteří remizovali se starou gardou Kyjova 3:3. Za domácí dvakrát skóroval divizní delegát Josef Bábíček, jednu branku zaznamenal Roman Klimeš.

Divácky atraktivní byl i duel moravanských dorostenců a fotbalistek ligového Slovácka. Domácí naděje nakonec porazili tým vedený koučem Vlachovským 4:2. „Jsem spokojený. Podle mě jsme byli o něco lepší než dorostenci. Hráli jsme více kombinačně,“ řekl Vlachovský.

Podle něj nakonec přátelský zápas rozhodly dovednosti jednotlivců. „Bylo to typické utkání pro chapeckým týmům. Klukům většinou stačí překopnout naši obranu, protože dorostenecký tým má vždy alespoň jednoho rychlého hráče, který nám uteče a dá nějaký gól. Ani toto utkání nebylo jiné. Měli jsme územní převahu, vytvořili si více střel i šancí. Přímočarost ale byla na straně soupeře,“ pronesl Vlachovský, který převzal ve Slovácku trenérské žezlo po další rodačce z Moravan Jitce Klimkové.

Obě branky poraženého celku vstřelila Klára Horáčka, který pochází z Bukovan. „Chyběly nám tři až pět hráček ze základní sestavy. Příležitost dostala ostatní děvčata. Náš výkon byl dobrý,“ pravil devětadvaceti­letý kouč.

Ten se bude muset v nadcházející sezoně obejít bez Diany Bartovičové, která odešla do Slavie. Do Slovácka se naopak po delší době vrací Zdeňka Skupinová. „Kádr by měl jinak zůstat přibližně stejný. Šanci zase dostanou juniorky,“ řekl Vlachovský.

Jeho tým se v současné době připravuje na hřišti v Moravanech, kde odehraje v příštím týdnu i dvě přípravné utkání. V úterý vyzve ligový tým Slovácka starší žáky Sparty Brno, ve středu se pak utká s druholigovou Duklou Praha.

„S oslavami jsme spokojení. Bohužel nepřišlo tolik lidí, kolik bychom si přáli. Ve stejném termínu se však konaly podobné akce i v Žádovicích nebo v Ježově, fotbalový turnaj byl i v Kelčanech. V okolí se toho sešlo hodně. My jsme měli sto dvacet platících diváků, ale hřiště bylo plné. Počasí nám vyšlo, fotbalové zápasy měly úroveň,“ pronesl předseda Slavoje Moravany Albín Ondříšek.

V Moravanech však bylo o víkendu veselo. „Žádnou zábavu jsme nedělali. Měli jsme otevřené sklepy, někteří seděli až do pěti do rána. U trenéra Jaroslava Kalince se vypilo padesát litrů vína,“ směje se Ondříšek.

Ten společně s předsedou OFS Hodonín Petrem Kotáskem a předsedou OKresního sdružení ČSTV Hodonín Miroslavem Běťákem ocenil čtyři osobnosti moravanského fotbalu. „Václav Zbořil, který vstřelil vůbec první gól našeho klubu v historii, Jaroslav Kůřil, Štěpán Robek i Miroslav Šimeček byli součástí základní jedenáctky, která nastoupila před šedesáti lety v úvodním zápase,“ připomněl Ondříšek.

Zkušený funkcionář nejraději vzpomíná na poslední postup do okresního přeboru. „Kolektiv se dal znovu dohromady. Teď sice máme méně hráčů, ale v Moravanech máme pořád dobrou partu,“ řekl Ondříšek.

Vedení Slavoje žádné velké plány do nadcházející sezony nemá. „Chceme vybudovat novou kabinu pro první mužstvo a v okresním přeboru chceme hrát do pátého místa,“ říká Ondříšek.

Ten o první B třídě neuvažuje. „Brňáci nás sice chválili, Karel Jarůšek se nás dokonce ptal, co děláme v okresním přeboru, ale my zůstáváme nohama na zemi,“ brání se postupu šéf Slavoje.

Moravany se musí v nadcházející sezoně obejít bez útočníka Lukáše Možíše, který se vrátil do Kyjova. V jednání je naopak příchod zkušeného Romana Udržala. Ten naposledy působil v Osvětimanech.

Moravany – výročí 60. let fotbalu

Slavoj Moravany – Bývalí hráči Zbrojovky Brno 3:4 (3:2)

Branky Moravan: Ludvík Pintera, Petr Vlachovský, Petr Zbořil z penalty

Staří pání Moravan – Bývalí hráči Kyjova 3:3 (0:2)

Branky Moravan: Josef Bábíček 2, Roman Klimeš

Moravany dorost – 1. FC Slovácko ženy 4:2 (3:1)

Branky: Adam Rotrekl 2, Josef Pimek, Zdeněk Hulcký mladší – Klára Horáčková 2

Klimeš. Nejslavnější odchovanec hrál za Ostravu a Liberec

První začátky kopané v Moravanech jsou spjaty s lety 1931 až 1934. Jako hrací plochy užívali tehdy chlapci plácků v úvoze pod vinohrady nebo mezi sklepy od Kostelce. Od té doby příznivci fotbalu několikrát organizovali turnaje a přátelská utkání. V letech 1942 a 1943 uspořádali moravanští nadšenci za obtížných podmínek patnáct utkání a většinu vyhráli.

Novodobá historie organizované kopané se píše až od roku 1952. V té době se ve vesnici s 270 čísly seskupila parta fotbalových nadšenců, kteří se rozhodli, že při tělovýchovné jednotě Sokol založí oddíl kopané. Vznik fotbalové organizace je spojován se jmény František Veselý, Jaroslav Měsíček, Jaroslav Hejda, Jarmil a Václav Zelinkovi, Evžen Glos, Josef Jedlička, František Hlaváč, Jaroslav Kůřil a Vladimír Vaculík.

Tato skupina získala pozemek na hřiště, kde během následujících let vybudovala krásný sportovní areál. První oficiální utkání sehrála jedenáctka Moravan poslední srpnovou neděli v Ježově v roce 1952. Duel skončil hokejovým výsledkem 7:7. V roce 1957 byli do mistrovských soutěží přihlášeni i dorostenci a žáci.

Od roku 1967 do roku 1987 nesla název TJ Slavoj Moravany Dolní Moštěnice. Od roku 1987 nese současný název TJ Slavoj Moravany.

Moravanská kopaná ve své šedesátileté historii prošla obdobím pádů a vzestupů. Nejkrásnější léta zažíval moravanský fotbal v roce 1969. V té době Moravanští postoupili do okresního přeboru. Tam se celek z Kyjovska před pěti lety vrátil.

Slavoj Moravany se může pochlubit řadou odchovanců, kteří dosáhli v kopané výrazných úspěchů. Roman Klimeš navlékl dres ligového Baníku Ostrava a Slovanu Liberec, Josef Zálešák si rovněž zahrál za ostravský Baník. V Kyjově působili Ladislav Lecián, Josef Hlaváč a brankářská legenda Jaroslav Kalinec. Z mladší generace se dokázal prosadit Jaroslav Holeček.

Mezi známé osobnosti patří rovněž známá trenérka ženského fotbalu Jitka Klimková, kouč ligového Slovácka Petr Vlachovský nebo člen výkonného výboru OFS Hodonín a předseda komise rozhodčích Zdeněk Hulcký.

Zdroj: www.denik.cz

Sestava: Toman – Ficek, Bařina, Zbořil P., Selucký – Lupač (85. Kalinec), Vlachovský, Měsíček, Soukup – Možíš, Pintera

Branky: Možíš 2, Zbořil

K poslednímu zápasu jsme zajížděli do Ježova, šlo o zápas o 3. příčku, protože Ježov na nás ztrácel 2 body. Jak již bývá zvykem na zápas jsme přijeli sotva v 11 lidech a jako jediný náhradník byl na lavičce náš trenér Jaroslav Kalinec.
Do zápasu vstoupil aktivněji náš soupeř a 15 minut udával tempo hry, do žádné šance se však nedostal a od 15. minuty se hra vyrovnala a postupně jsme začali domácí přehrávat a dostali jsme se i do vedení – po přihrávce Pintery pronikl do vápna Vlachovský a jeho centr se dostal až k volnému Mojžíšovi a ten se nemýlil – 0:1! Do poločasu jsem měli ještě několik slibných střel (Možíš, Vlachovský), ale stav se již nezměnil. Druhý poločas byl již zcela v naší režii. Dobře jsme kombinovali a soupeřova obrana si nevěděla rady hlavně s Lukášem Možíšem, který zanedlouho zvýšil na 2:0, když tváří tvář Habáňovi nezaváhal. I nadále jsme byli lepším týmem, měli i další šance, ale ujala se až přihrávka Možíše na volného Zbořila, pro kterého nebylo problémem trefit prázdnou branku – 0:3. Až za tohoto stavu zahrozili domácí, ale střela Ryšky skončila na tyči a Ingr střílel nepřesně a tak zápas skončil 0:3.

Sestava: Strmiska – Bařina, Selucký, Lupač, Ficek – Soukup, Kalinec, Zbořil P., Měsíček, Pintera, Možíš

Branky: Kalinec, Možíš 2x

Poslední domácí utkání sezóny bylo jako některá předešlá utkání poznamenáno chybějícími hráči. V poslední době je kádr poněkud řídký. V podstatě hraje každý kdo přijde.

Také díky tomuto faktu nabralo utkání proti Vnorovům nevídané obrátky. Po 16-ti minutách jsme prohrávali 0:4 a bylo prakticky po zápase. Ale začněme popořadě. Už v páté minutě se Vnorovy ujaly vedení střelou pod břevno, po Lupačově zbrklém odkopu 0:1. Šance přišla i na druhé straně, do vápna se dostal Kalinec, ale míč měl na pravou „opěrnou“ nohu. V 11. minutě přišla další dalekonosná střela a změna skóre na 0:2. O čtyři minuty později zpracoval na malém vápně bez problémů osamocený hostující útočník a křižně k tyči zvýšil na 0:3. Po rychlé kombinaci se hostující útočník sám řítil na Strmisku, kterého přeloboval a nikdo z dobíhajících se nesnažil míč odvrátit 0:4. Hosté byly na koni. Vytvořili si několik dobrých příležitostí. Ve 25. minutě po dobrém uvolnění Možíš vymotal hostující obranu a nahrál Klincovi, který se z blízka nemýlil 1.4. Několik dalších příležitostí na obou stranách už nestojí za zmínku.

Do druhého poločasu se nenastupovalo lehce. Navíc hned v úvodu vystrašili Vnorovjané domácí fanoušky nebezpečnou střelou z dálky. Po chybě hostující obrany se však ocitl sám před brankářem Možíš a korigoval výsledek na 2:4. Za dvě minuty přišla 100% šance, kdy po centu hosté propadli v obraně a hlavičkou málem překonali vlastního brankáře, z dorážky Možíš neuspěl. Ani další Možíšova střela, tentokrát křižná, se neujala. A tak přišel trest. Po teatrálním pádu následovala standardka a střela přímo do vinklu 2:5. Branky však padaly na obou stranách. Možíš si připravil míč a jeho střela z úhlu prošla bez kontaktu až za záda brankáře 3:5. V 73. minutě se však dostaly Vnorovy do úniku a samotnému Strmikovi nedali šanci 3:6. O 2 minuty později přišla pečeť výsledku v podobě sedmé branky 3:7.

Divoký výsledek naznačuje divoký průběh zápasu. Je třeba přiznat, že při troše štěstí se zápas mohl odvíjet jinak, jenže po 16-ti minutách bylo prakticky po zápase.

Sestava: Strmiska – Ficek, Bařina, Zbořil P., Selucký – Měsíček, Pintera, Tychtl, Soukup – Možíš, Vlachovský

Branka: Lukáš Možíš

            V dalším zápase jsme doma hostili Sobůlky. Šlo o zápas o 3. místo v tabulce, protože rozdíl mezi oběma mužstvy činil 2 body. V prvním poločase moc šancí k vidění nebylo, za zmínku stojí jen břevno Vlachovského v 10. minutě z trestného kopu a na druhé straně zahrozili hosté dorážkou z 5-ti metrů, ale střela v pádu mířila vedle. Jinak se hrál bojovný zápas, kde převládaly obrany.

            Podobně to dlouho vypadalo i ve druhém poločase, žádný z týmů se nemohl dlouho prosadit. Nejdřív zahrozili hosté, ale střelu z blízkosti zneškodnil Strmiska, na druhé straně šel sám na brankáře Možíš, ale jeho střelu Výstup zneškodnil. Zanedlouho se už v totožné situaci Lukáš nemýlil a bylo to 1:0. To se psala 70. minuta. Tento stav jsme v pohodě kontrolovali až do nastaveného času. V době kdy jsme kombinovali na soupeřově polovině jsme ztratili míč, následoval faul a standardka soupeře – všichni hostující hráči se nastěhovali do našeho velkého vápna, poprvé jsme míč ještě odvrátili, ale přesně na nohu Bátory, který z rohu velkého vápna poslal míč naslepo před branku, který však skončil v naší síti. Ihned po rozehrávce byl konec zápasu.

Sestava: Strmiska – Ficek, Bařina, Zbořil P., Mikeska – Měsíček, Pintera (75. Martinek), Tychtl, Soukup-Kalinec, Možíš

Branka: Lukáš Možíš

            Dalším soupeřem byla Tvarožná Lhota, 5. tým tabulky. Už delší dobu se potýkáme s nedostatkem hráčů a v tomto zápase to vyvrcholilo. K zápasu jsme jeli ve 12-ti lidech, přičemž někteří hráli se sebezapřením, navíc se již po vystřídáni zranil Mikeska a zápas jsme museli dohrávat v 10-ti hráčích.

            První poločas, to byla jedna velká tragédie, a domácí toho využili ke vstřelení 4 branek a ani se moc nenadřeli a nezapotili. Hráli jsme bez nasazení, bez pohybu, prostě tomu chybělo úplně všechno a výsledkem byl poločas 4:0 pro domácí.

            Druhý poločas vypadal úplně obráceně. Domácí jsme zatlačili a snížili na 1:4, jmenovitě Lukáš Možíš. Ten se dostal i do několika dalších šancí, 2x šel sám, ale zdramatizovat utkání nedokázal, neujala ani žádná jeho střela. Poté byl v pokutovém území jasně faulován Kalinec, ale sudí byl proti a penalta se nepískala. Pak přišlo zranění Mikesky a od té doby se zápas dohrávala a skončil naší prohrou 1:4.